farní evangelizační buňky
web systému farních evangelizačních buněk v ČR

Co jsou evangelizační buňky? přehrát video
"Hlásat evangelium je milostí a vlastním povoláním církve. Církev existuje právě proto, aby hlásala evangelium."
citace z Evangelii Nuntiandi

Svědectví ze Říma - setkání s papežem Františkem (2015)

S manželem jsme se vydali do Říma už ve středu. Při procházkách Římem jsme navštívili velké množství kostelů, každý byl něčím výjimečný a zajímavý. Slovy nepopsatelným zážitkem byla např. naše česká mše u hrobu sv. Petra. (italští byli jen ministranti) ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu nebo návštěva Sixtinské kaple či Vatikánských muzeí. 

Vrcholem naší návštěvy však byla sobotní audience u Svatého otce Francesca. Byl to pro nás dar a vzácná příležitost. Být při tom a mít možnost být sv. Otci tak nablízku... Atmosféra už od rána byla plná očekávání a radosti...

Očekávali jsme příchod sv. Otce zpěvem a místy skandováním "Papa Francesco"... No a za zpěvu „Osanna all´Altissimo“ přišel Svatý Otec mezi nás,

Z jeho proslovu mi utkvělo např. to, že "církev a buňky nejsou jen pro některé, jen pro dobré, ale pro všechny, dobré i špatné..."- "per tutti - buoni e cattivi...". A to je i taková výzva pro mě a nás všechny. Bůh po nás nechce, abychom byli nablízku a nápomocni jen těm, kteří jsou dobří, kteří jsou nám sympatičtí nebo milí, ale abychom přijímali všechny, ne jen ty dobré a dobré pro nás, ale i ty špatné ..., jednoduše TUTTI

Monika  

Setkání v Římě bylo pro mne povzbuzením, a jak to už často bývá, i uvědoměním si vlastní zaslepenosti. Viděl jsem po letech „známé tváře“ z Milána, někteří ve službě u pultu se sluchátky, někteří při setkání s papežem, některé pak na letišti. Jsme velká rodina, napříč národy, jazyky. Přestože si přes jazykovou bariéru nerozumíme, rádi se vidíme, usmíváme se na sebe, při modlitbě se bereme za ruce, slavíme.

Při čekání před bezpečnostní kontrolou jsem si uvědomil, jak se často dívám na lidi, jejichž projevy mi nějak vadí. Vždyť jsou to ale mí bratři a sestry! Je to můj zbytečný problém, kterým si znečišťuji svůj pohled na svět, vytvářím si vlastní bariery. Stavím se tím zbytečně do role „Anti...“? Místo stavění Kristova království ho vlastně bořím. 

Igor

Vidět papeže Františka jsem si dlouho přála, a proto mě tato příležitost ihned zaujala. Papežovo poselství k nám z buněk se mne hluboce dotklo. Papež apeloval na to, abychom se nepovyšovali, nesoudili druhé a byli otevření nejen pro ty, kteří jsou nám sympatičtí.

Dalším zážitkem pro mne byl Řím jako město, kterým procházely dějiny církve a v neposlední řadě prima společenství, které jsme utvořili. 

Hanka

Setkání se Svatým otcem na mě velmi zapůsobilo. Papež František mě překvapil svým věcným a stručným projevem.

Bylo inspirativní naslouchat, jak se dají podstatné věci říci během nepříliš dlouhého setkání, aniž by mu to ubralo na intenzitě. Oslovila mě jeho výzva, abychom druhé neposuzovali a raději zavřeli pusu, když nás to náhodou napadne. 

Jeho výzva k žití "charizmatu farních evangelizačních buněk" ve mě vyvolala dojem, že papež buňky považuje za dobrý způsob, jak lze oživit a obnovit farnost

Robert

Setkání buněk s papežem Františkem v Římě bylo pro mě velkým povzbuzením a hlubším uvědoměním si, jakým darem je pro mě život s Pánem skrze společenství FEB. Bylo úžasné vidět a uvědomit si, že lidé z celého světa žijí tak jako my společenství buněk s touhou žít naplno život s Pánem a předávat tento dar lidem kolem sebe skrze svědectví vlastního života.

Je pro mě velmi cenné, že jsem si mohla uvědomit, že smyslem a posláním  FEB je především služba ve všech ohledech - služba Pánu, služba bratřím a sestrám v buňce a celému našemu oikos. Vždyť Pán Ježíš nepřišel na svět, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a k tomu je volaný každý z nás - ke službě všem lidem skrze Boží pomoc v Duchu Svatém. V tom je pravá radost a smysl.

Veronika  

Několik podělení bratří a sester z dolanské farnosti na otázku:
Co mi přináší setkávání v buňkách?

Posilu a radost ze společné modlitby i ze společenství - navzájem se neseme, myslíme na sebe, modlíme se za sebe. Opora, povzbuzení, když je mi těžko. Že nás učí být více v kontaktu. Jako pro vedoucí - údiv a radost, jak rychle jsme se sjednotili a jdeme v modlitbě na osobní rovinu, a jak se modlíme za konkrétní situace. -Hanka-

Otevřou se vám obzory, když zjistíte, za kolik věcí máte děkovat. Že přitom v rukách nemáte vůbec nic, co by vám nebylo dáno. On to člověk většinou přizná, ale aby se mu to vědomí dostalo „pod kůži“, je nutná pravidelnost. A hlavně společenství, modlitba, společná přímluva i díky, společné sdílení se nad myšlenkou z Písma, to člověka strašně obohacuje. Sám bych na mnohé nemohl nikdy přijít. A to je působení Ducha svatého, který se nám jednotlivcům dává poznat prostřednictvím církve, společenství. Člověk pak snáze zvládá těžkosti všedního dne, a ruku na srdce, snad i bez různých jiných berliček. -Igor-

V buňce je pro mne hodně důležité, že se můžeme vzájemně sdílet o tom, jak žijeme s Bohem, že s ním nejsem sám. Je to veliké svědectví o Boží přítomnosti v životě každého z nás. A taky jsem moc vděčný za to, že se navzájem můžeme nést v modlitbě. -Marek-

**********************************************************************

Svědectví účastníků 2. semináře FEB v Dolanech 7.-10. května 2015 

Měl jsem možnost se již podruhé zúčastnit semináře o Farních evangelizačních buňkách v Komunitě Blahoslavenství v Dolanech a jsem za to nesmírně vděčný. Způsob života FEB mi již šest roků, od té doby co jsem se s ním poprvé setkal v Miláně, připadá jako dar Boží církvi dnešních dnů. Buňky jsou organismem navazujícím na to, co je pro mě jako kněze ve farní pastoraci tak důležité: snaha o přirozený, zdravý vztah k druhému člověku; pevné zakotvení v realitě života, skrze který prorůstá realita věčnosti. Čteme-li ve Skutcích apoštolů o prvotní církvi a tají se nám dech, pak bez nadsázky mohu říct: „Zakouším, že tentýž mocný a svatý Bůh je stále činný i dnes. Poznal jsem ho sice jen zčásti, ale nemohu o tom mlčet. FEB jsou příležitostí jak tuto radostnou zvěst předat dál druhým lidem.“

P. Kamil, Rožnov pod Radhoštěm

 

Na semináři se mi nejvíc líbil sobotní modlitební večer, kdy jsme všichni společně chválili Boha a prosili Ducha sv., aby nově vstoupil do našeho každodenního života. Nejsilnějším momentem tohoto večera pro mě byla přímluvná modlitba za sebe navzájem, která byla hluboká, a nelze to vysvětlit jinak, naplněná Boží přítomností. Celý seminář byl pro mě především obrovským povzbuzením do dalšího evangelizačního úsilí a do prohlubování osobního vztahu s naším Pánem.

Lucie, Dolany /Lašťany

Seminář byl pro mne velkým povzbuzením, že existují fungující společenství, jejichž členové vnímají svou odpovědnost za předávání víry. Mnozí z nich k tomu také mají od Pána dary. Moc mne potěšilo, že to nebyl jen můj dojem, ale stejně byly povzbuzeny i účastnice z farností, které spravuji. Je to samozřejmě jedna z cest evangelizace, ale velkou výhodu vidím v zakotvení FEB ve farnostech a také v určité struktuře a vazbě na další společenství.

P. Jiří, Chropyně

 

Zkušenost FEB je pro mě zázemí modlitby, živého společenství s Bohem, na které se můžu vždycky spolehnout. Jednou stojím v pozadí a fandím svojí modlitbou někomu jinému v jeho zápasech, podruhé se můžu spolehnout na přímluvu já sama. A to nejenom od těch, co znám osobně.

Helena,Dolany/ Lašťany

 

Co mi osobně přinesl seminář o FEB, v čem vidím přínos FEB pro moji farnost a pro církev? Přijelo nás z České Třebové do Dolan celkem 8, vrátilo se nás více, tedy přesněji 8 + radost a inspirace. Pěkně to vyjádřila Jana: „Můj manžel celý den musel poslouchat o FEB.“ Děkuji o.Vojtěchovi i Komunitě Blahoslavenství, že jste se ujali role koordinátorství FEB pro ČR a že se máme kde učit. FEB považuji za ideální model skloubení společenství s pevnými vztahy uvnitř a otevřenosti pro druhé. Nic lepšího jsem za 22 let kněžství neobjevil.


P. Miloš, Česká Třebová

 

Letošní seminář o FEB jsem strávila částečně v zázemí semináře a částečně jako jeho účastnice. Silná pro mne byla svědectví Enrica ze Sicílie. Oslovila mne jeho důvěra a oddanost Bohu. Bůh konal opravdu velké věci v jeho životě, když on Mu zůstal věrný. Vrcholem semináře pro mne byl modlitební večer s přímluvnou modlitbou ve skupinkách. Prožila jsem zde opravdovou radost z církve jako Těla Kristova. I služby v jídelně a kuchyni byly příjemné. Probíhala zde "neformální přátelská setkání", což jsou vždy vzácné a hezké chvíle!


Hanka, Dolany

  

 

*******************************************************

Několik svědectví účastníků 1. semináře FEB v Dolanech 14. - 17. listopadu 2013

Když jsem o buňkách slyšel někdy před třemi lety, už tehdy se mi moc líbilo, jak probíhá setkání buňky. Jediná věc, kterou jsem nebyl schopen přijmout, bylo její dělení. Možná proto, že už 25 let chodíme s manželkou do jednoho společenství. Postupně mi ale začalo docházet, že právě to je ono, co se po nás chce. Růst a dělit se. Začal jsem vnímat touhu do toho jít. Jsem rád, že myšlenka evangelizačních buněk našla odezvu také u našich kněží a přijeli se mnou. Proto doufám, že seminář přinese požehnání i pro naši farnost. Z toho, co jsem zde slyšel, ve mně stále rezonuje jedna věta, že: Pán si nepovolává schopné, ale uschopňuje ty, které povolává. To je pro mě velká výzva a zároveň naděje. -Vojta (Frýdek)-

U nás budeme mít v lednu kurzy Alfa a přemýšleli jsme, co by bylo vhodné nabídnou lidem, kteří jím projdou. Vyslal mě sem náš pan farář, abych se dozvěděla něco o farních buňkách. Asi mě nejvíce oslovila svědectví lidí o tom, co skrze buňky mohli prožít. -Markéta (Zlín) -

Já jsem na seminář o farních buňkách přišel s tím, že budu pomáhat účastníkům v zázemí a podílet se na hudebním doprovodu. Několik lidí z naší farnosti se v minulosti účastnilo setkání farních buněk v Miláně. Já jsem tam sice nebyl, ale viděl jsem proměny, které Bůh vykonal v jejich duchovním životě, včetně jejich nového odhodlání dělit se s přáteli o evangelium. Během semináře na mě udělala velký dojem osobnost P. Pigiho a některých jeho přátel. Seminář mě utvrdil o tom, že i v "dnešní církvi" lze žít autentickou víru, která se ničím neliší od "prvotní církve". -Robert (Dolany)-


My jsme o farních buňkách s manželkou tady v Dolanech slyšeli asi před třemi lety. Řekli jsme si, že bychom něco takového potřebovali pro společenství. Moje

vize tedy byla, že zde dostaneme nápovědu, jak dobře vést společenství. Ale myšlenka farních buněk je zaměřena úplně jinak, spíše k těm, co jsou na okraji nebo vně církve. Přitom ve farnosti se více zabýváme aktivním členy, a na ty na okraji se málokdy dostává. Velice mě oslovilo, že zde přijeli někteří kněží i se svými farníky, tak se budou moci lépe navzájem podporovat. Pro sebe jsem přijal veliké upokojení, že evangelizace není jen o tom, co já pro to udělám, ale že když budu Ježíšovým učedníkem, Duch svatý přijde a bude konat. -Libor (Babice n. Svit.)-


Neměla jsem ani tak očekávání, jako jsem přijela spíše pro informace. Slyšela jsem někoho mluvit o buňkách, jak rostou, a moc mě zajímalo, jaké je prostředí, kde se tomu daří a zjistit, jestli by něco takového bylo možné vytvořit ve farnosti, ve které žiju. Nejvíce mě oslovilo, když Enrico mluvil o oikosu a ten moment, kdy nám dal do ruky papír a řekl: Zamysli se, pojmenuj a napiš lidi, které máš kolem sebe. Nejen rodinu a ty, za které se chceš modlit, protože je máš rád, ale oikos tvoří i další, se kterými třeba nemáš dobré vztahy. A pak je nes v modlitbě. Moc mě překvapilo, když řekl, že se za některé modlí už 20 let. -Martina (Tvarožná Lhota)- 


Nejvíce se mě dotklo nové uvědomění si, že bez Ducha svatého evangelizaci nejde dělat. Máme takovou vizi, že se první rok budeme ve farnosti modlit a pak chceme pokračovat tak, jak o tom mluvil otec Pigi, oslovit lidi a pokusit se vytvořit prvotní společenství. Plánujeme farní misie, které by mohly být dobrým impulzem a nastartovat chuť lidí jít do toho. -P. Anton (Frýdek) 

Jiří (Kostelany, farnost Uherské Hradiště)
Přijeli jsme s manželkou s pověřením našeho pana faráře, abychom mu přivezli informace a zjistili, jakým způsobem je možné farní buňky rozjet. Jak postupují jednotlivé přednášky, padla na mě velká odpovědnost z toho, že jsem tady, a že to můžu slyšet. Před pár dny se mi vynořila vzpomínka na jednu událost asi před 20 ti lety, kdy jsem v jakémsi polospánku zaslechl hlas: Buď se mnou rybářem lidí. A nyní se pro mě otevírá možnost na tuto výzvu zareagovat. Jsem také velmi rád, že na začátku semináře byl mezi námi otec arcibiskup a celé setkání podpořil. Když budeme mluvit s kněžími, je pro nás důležité vědět, že za touto aktivitou stojí také náš arcibiskup -Jiří (Kostelany, farnost Uherské Hradiště)-


Moc jsem nevěděl, co mám od semináře očekávat. Asi před rokem jsem začal chodit do jedné buňky v naší farnosti a vždycky, když jsem se účastnil nějaké akce, tak mě to posunulo dál ve vztahu k Bohu. Proto jsem byl zvědavý, jestli tomu tak bude i v tomto případě.
V průběhu semináře jsem si uvědomil, co pro mě ten rok v buňce ve skutečnosti znamenal, jaký kus cesty jsem za tu dobu ušel. Od člověka, který s Bohem moc


nemluvil a do kostela chodil jednou za čas, jsem dnes ve vztahu k Bohu i v zapojení do farnosti někde úplně jinde. -Tomáš (Dolany)-


Nejvíce mě oslovilo svědectví otce Pigiho a jeho slova o tom, že aby farnost mohla růst, kněz potřebuje mít kolem sebe lidi, kteří jej budou podpírat. Nemůže zůstat sám. -Zdeňka (Rožnov p.R. )


Věděl jsem, že se budeme semináře účastnit jako schola, ale nečekal jsem, že mě to osloví až tak osobně. Celou sobotu, jak jsem poslouchal přednášky, jsem si uvědomoval, že pozvání k evangelizaci neplatí jen pro lidi z buněk, ale také pro mě. Došlo mi, že takovou základní zbraní křesťana, kterou může použít kdykoliv, je modlitba. Když se budeme za lidi kolem sebe modlit, nemusíme zrovna evangelizovat na ulici a přitom Duch svatý bude působit buďto skrze nás nebo jinak. Jak o tom mluvil otec Pigi, že činy musí předcházet modlitba. -Matěj (schola Dolany) 


Já už dlouho v sobě nesu modlitbu: Pane, pošli mě! Jinou touhu nemám, než mu sloužit a být tam, kde mě potřebuje. Aby neutíkaly dny, kdy člověk pro Pána nic nedělá. Jsem konvertitka, 21 let po obrácení a na začátku mé cesty víry jsem se určitě nemodlila za všechny lidi, a nepřála všem, aby poznali Krista, ale dnes je tomu jinak. Jsem přesvědčena, že jedině Bůh je ten, o něhož se můžeme ve svém životě opravdu opřít a nemusíme se bát budoucnosti. Vím o čem mluvím, protože sama jsem nezaměstnaná.
I když od mého obrácení uběhlo již mnoho let, moje maminka víru stále odmítá a já jsem si tady uvědomila, že jsem s ní o tom mluvila špatně, bez modlitby, pouhou argumentací a nezmohla jsem nic. Takže mám naději, že teď budu vědět, jak na to, aby Pán dal mým blízkým obrácení. Mamince už je 82 let, očividně slábne a moc bych jí přála, aby zbytek života mohla prožít s Pánem.
Velmi měl oslovil don Pigi, jak v něm a skrze něj působí Duch svatý. Tělesně na tom není moc dobře, ale když začne mluvit o Bohu, o modlitbě, o evangelizaci, úplně se rozzáří, jako malé dítě, moc mě to dojímá. Také mě velmi zasáhlo, jak ve zdejším společenství člověk hmatatelně zažívá bratrství. Kdyby lidé mohli opravdu zakoušet, jak se křesťané mezi sebou milují, myslím, že by to i s předáváním víry vypadalo jinak. -Renata (Kostelany)- 


Mě asi nejvíc oslovilo, že celé setkání probíhalo v jednotě. Zvlášť to bylo hmatatelné při modlitbě chvály, byla zde velmi cítit Pánova přítomnost. Také mě moc oslovila srdečnost a otevřenost dona Pigiho, že člověk, který je o dvě generace starší, přišel za námi a řekl: mám vás rád, děkuji. I pro nás, jako pro
scholu byla ohromná zkušenost, že jsme dostali důvěru a mohli animovat chválu. Věřím, že to i v budoucnu přinese své ovoce a už nese, to vnímám.-Markéta (schola Dolany)